Spolupráce veřejné správy s podnikateli – Teoretická část
1. Úvod
Ostravská pánev spojená s jihem úzkým koridorem Moravské brány a ústící na sever do polské nížiny, lemovaná hřebeny a východní částí horského masivu Hrubého Jeseníku, Nízkým Jeseníkem s Oderskými vrchy, Opavskou pahorkatinou a Moravskoslezskými Beskydami, to je Moravskoslezský kraj. Z jihozápadu je lemován Olomouckým krajem, na jihu se letmo dotýká kraje Zlínského, na východě hraničí se Slovenskem a na severu s Polskem
Patřil a patří mezi nejdůležitější průmyslové regiony střední Evropy. Jeho zaměření hospodářské činnosti – odvětvová struktura – však přináší v současnosti nemalé problémy související s restrukturalizací tohoto regionu, s řešením ohniska sociálních problémů zejména spojených s výší nezaměstnanosti související s omezením těžby uhlí a těžkého průmyslu. I tak se Moravskoslezský kraj podílí cca 12% na tvorbě hrubého domácího produktu, což je po hl. městě Praze se zhruba 22% největší podíl v rámci všech krajů ČR. Hrubý domácí produkt vyjádřený v PPS připadající na 1 obyvatele činil v roce 1997 ve srovnání s průměrem zemí Evropské Unie 59,3%. Toto je však vykoupeno kvalitou životního prostředí. Znečištěny byly v minulosti všechny složky životního prostředí, ale nejvyšší váhu má v současné době kontaminace půdy, staré ekologické zátěže spojené s těžbou uhlí a jejím útlumem a důlní poklesy. Od roku 1990 dochází k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí v důsledku poklesu průmyslové výroby a značným investicím do ekologických opatření.
Moravskoslezský kraj je počtem obyvatel 1278036 nejlidnatější v ČR, se svými 302 obcemi však patří k regionům s nejmenším počtem sídel. Tomu odpovídá i hustota osídlení 230 obyvatel na km2, přičemž týž údaj pro celou ČR je 130 obyvatel na km2 (k 31.12.2000). Průměrná rozloha katastrů obce 18,7 km2 je však druhá největší v republice a je o 50% větší než katastr průměrné obce v ČR. V obcích do 500 obyvatel bydlí jen 1,8% obyvatel, v obcích od 500 do 2000 obyvatel 12,6% obyvatel, v obcích se 2-10 tisíci obyvatel žije 18,7% občanů kraje. Většina obyvatel kraje (67%), což je v rámci ČR výjimečné, žije ve městech nad 10 tisíc obyvatel. V krajské metropoli Ostravě žije 320 041 obyvatel (k 31.12.2000), tj. zhruba čtvrtina obyvatel kraje.
Větší část Moravskoslezského kraje se v průběhu 19. století stala jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí střední Evropy. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena s využíváním místního nerostného bohatství, zejména kvalitního koksovatelného černého uhlí a s navazujícím rozvojem těžkého průmyslu a hutnictví. Kraj je celostátním centrem hutní výroby a představuje 100 % výroby ČR surového železa, 92 % oceli a 98 % koksu. Současně je zde soustředěna i těžba černého uhlí téměř celé produkce ČR, i když dochází k poklesu vytěženého množství. I přes současný útlum těchto odvětví v nich pracuje téměř třetina celkového počtu zaměstnanců.
Průměrná hrubá mzda v Moravskoslezském kraji dosáhla v roce 2000 téměř republikového průměru, přičemž byla za Prahou a Středočeským krajem třetí nejvyšší v ČR. Činila na zaměstnance více než 13 000 Kč. V porovnání okresů je zajímavé, že zatímco Ostrava je v čele (před ní jsou jen jednotlivé části Prahy a Mladá Boleslav), další z okresů, Frýdek – Místek, je až ve třetině „pelotonu“ okresů ČR a ostatní okresy jsou až ve druhé polovině pořadí dle mzdy, přičemž okres Bruntál je předposlední s méně než 11 000 korunami a okresy Karviná a Opava jej předstihují pouze o 700 korun. Rozložení mezd mezi odvětvími je obdobné jako v ostatních krajích v ČR. Nejvyšší mzdy jsou v sektorech peněžnictví a pojišťovnictví a zpracování dat, zatímco nejnižší mzdy jsou v oborech zemědělských, lesnických, textilních a oborech souvisejících se zpracováním kožešin a kůží.
Odvětvová struktura Moravskoslezského kraje přináší v současnosti nemalé problémy související s restrukturalizací tohoto regionu, s řešením ohniska sociálních problémů zejména spojených s výší nezaměstnanosti související s omezeními těžby uhlí a těžkého průmyslu. Relativně nejlépe je na tom okres Opava s mírou nezaměstnanosti 10,66 %, o 2 procentní body zaostává Nový Jičín, následuje Frýdek – Místek s více než 14 procenty a na konci (ve srovnání v rámci kraje i celé ČR) jsou okresy Ostrava (16,59 %), Bruntál (17,21 %) a Karviná, která se svými 18,04 % nezaměstnanosti předposlední místo mezi všemi okresy v ČR (údaje Úřadu práce k 31.12.2000). V celém Moravskoslezském kraji bylo k tomuto datu 94 609 nezaměstnaných (míra nezaměstnanosti 15,13 %), z čehož bylo 11 409 občanů se ZPS a 12 593 absolventů škol. Na jedno volné pracovní místo tak připadlo v kraji téměř 32 uchazečů, v okrese Karviná dokonce téměř 57 uchazečů.
Kraj se po zániku Československa ocitl v poloze severovýchodního pohraničí, na hranicích Polskem a Slovenskem, nejvíce vzdáleného od přímých kontaktů s metropolí státu a s hospodářskými podněty z vyspělých zemí EU. Velkým nedostatkem kraje z hlediska dopravní infrastruktury je absence přímého napojení na dálniční síť, která není dosud do kraje přivedena. Významným zlepšením dostupnosti území bude vybudování dálničního tahu D47, jehož výstavba byla zahájena na jaře 1999 a po svém dokončení vytvoří základní předpoklad rozvoje kraje. Silniční komunikační systém se v současnosti opírá o hlavní mezinárodní silnice I/11 (E 75): Opava – Ostrava – Český Těšín – Mosty u Jablunkova a I/48 (E 462): Nový Jičín – Frýdek-Místek – Český Těšín, které procházejí východní částí kraje. Obě silnice však vyžadují dobudování. Železniční síť je tvořena především procházejícími evropskými trasami E40 a E65. Situace je zde obdobná jako u silniční sítě. Napojení na hlavní železniční trasy je podstatně lepší s ohledem na již vysoce rozpracovanou modernizaci II. železničního tranzitního koridoru, který je součástí železniční koridorové sítě a větve VI.b multimodálního Evropského dopravního koridoru. Modernizace na celé trase II. železničního koridoru bude ukončena v roce 2005. Dosažitelnost regionu letecky je zabezpečována prostřednictvím mezinárodního letiště v Mošnově, druhého největšího letiště v ČR.
Region Moravskoslezského kraje je vybaven kvalitním systémem školního vzdělávání. Na širokou škálu téměř šedesáti středních odborných učilišť, skoro devadesáti středních odborných škol a čtyřiceti gymnázií navazují tři vysoké školy (VŠB-Technická univerzita Ostrava, Ostravská univerzita a Slezská univerzita v Opavě, které svými 12 fakultami zabezpečují výuku pro více než 20 000 studentů.
| Kraj | Počet obyvatel celkem | ekonomicky aktivní | z toho nezaměstnaní | pracující důchodci | ekonomicky neaktivní | z toho nepracující důchodci | ost. s vlast. zdroj. obživy | nezjištěná ekonomická aktivita |
| Bruntál | 105 139 | 53 298 | 8 292 | 1 246 | 51 090 | 21 550 | 2 235 | 751 |
| Frýdek-Místek | 226 818 | 110 003 | 14 953 | 2 310 | 115 694 | 52 732 | 4 685 | 1 121 |
| Karviná | 279 436 | 136 307 | 25 508 | 3 390 | 139 607 | 63 714 | 5 451 | 3 522 |
| Nový Jičín | 159 925 | 80 186 | 10 876 | 1 627 | 78 690 | 33 491 | 3 287 | 1 049 |
| Opava | 181 405 | 90 675 | 10 405 | 2 056 | 89 665 | 40 526 | 3 142 | 1 065 |
| Ostrava-město | 316 744 | 160 210 | 27 715 | 4 511 | 152 593 | 69 905 | 6 758 | 3 941 |
| Moravskoslezský kraj | 1 269 467 | 630 679 | 97 749 | 15 140 | 627 339 | 281 918 | 25 558 | 11 449 |
| Podíl kraje na ČR v % | 12,41 | 12,01 | 20,07 | 8,40 | 12,82 | 12,56 | 14,53 | 13,93 |
Tab. 1.: ekonomická aktivita obyvatel MSK; údaje za rok 2001
| Kraj | Počet ekonomicky aktivních celkem | zemědělství, lesnictví a rybolov | průmysl | stavebnictví | obchod, opr. motor. voz., spotř. zboží | veřej. správa, obrana, soc. zabezpečení | školství | zdravotnictví, veterin. a sociální čin. |
| Česká republika | 5 253 400 | 230 475 | 1 525 837 | 454 835 | 555 913 | 322 008 | 278 618 | 291 832 |
| Bruntál | 53 298 | 3 514 | 17 539 | 4 858 | 4 595 | 3 372 | 3 091 | 3 329 |
| Frýdek-Místek | 110 003 | 3 557 | 39 689 | 7 397 | 12 915 | 5 900 | 6 198 | 6 185 |
| Karviná | 136 307 | 982 | 46 482 | 7 479 | 15 185 | 7 392 | 6 947 | 7 459 |
| Nový Jičín | 80 186 | 3 808 | 31 840 | 5 205 | 7 383 | 4 305 | 4 322 | 3 710 |
| Opava | 90 675 | 4 858 | 27 465 | 9 030 | 9 210 | 5 293 | 5 129 | 5 842 |
| Ostrava-město | 160 210 | 952 | 42 944 | 13 323 | 20 305 | 8 803 | 9 253 | 9 502 |
| Moravskoslezský kraj | 630 679 | 17 671 | 205 959 | 47 292 | 69 593 | 35 065 | 34 940 | 36 027 |
| Podíl kraje na ČR v % | 12,01 | 7,67 | 13,50 | 10,40 | 12,52 | 10,89 | 12,54 | 12,35 |
| Podíl EA dle odvětví v % | 100,00 | 2,80 | 32,66 | 7,50 | 11,03 | 5,56 | 5,54 | 5,71 |
Tab. 2.: ekonomická aktivita obyvatel MSK podle odvětví, údaje za rok 2001
Se vznikem krajů, tedy vyšších územně samosprávných celků, vznikly instituce, které jsou před voliči přímo odpovědné za stav a vývoj regionu. Moravskoslezský kraj vnímá ohrožení zejména z hlediska nedostatečné restrukturalizace průmyslu v regionu, z toho plynoucí vysoké nezaměstnanosti, jednostranně zaměřené kvalifikaci pracovní síly a zhoršených podmínek pro podnikání.
2. Co to je spolupráce veřejné správy a podniků
Spoluprací veřejné správy a podniků v tomto kontextu je rozuměna spolupráce na bázi vzájemné užitečnosti a potřebnosti. Což v praxi znamená, že jde o spolupráci dobrovolnou, kde spolupracující subjekty vstupují do tvorby vzájemného vztahu nejen s očekáváními, ale také s nabídkou. Spolupráce je založena na splnění společného cíle, například rozvoje územního celku (obce, kraje).
Modul samotný je zaměřen na odhalení možností veřejné správy v oblasti spolupráce s podniky a podnikateli. Východiskem je předpoklad, že podniky a podnikatelé znají své možnosti, avšak k dosažení efektivní spolupráce na rozvoji územního celku (obce či kraje, kde působí veřejná správa a podnik či podnikatel) musí znát také možnosti spolupracujícího partnera. Současně je nezvratitelný fakt, že územní samospráva kraje nemá jinou možnost než spolupracovat na rozvoji regionu s účastníky rozvoje, v zájmu co nejvyšší efektivnosti, konkrétnosti a cílenosti.
Cílová skupina:
Podniky, podnikatelé se sídlem či působící v kraji.
Tématem tréninkového modulu není trénování konkrétní spolupráce mezi dvěma subjekty, ale definice forem, možností a hranic vzájemné spolupráce.
3. Proč spolupráce podniků a podnikatelů s veřejnou správou
Zkušenosti ukazují, že zatímco veřejná správa má zákonem dány povinnosti a pravomoci k rozvoji územního celku, podniky a podnikatelé jsou stále větší měrou významnými účastníky veřejného života. Ovlivňují jej přímo jako zaměstnavatelé a nepřímo jako účastníci rozvoje územního celku. Z uvedeného lze usoudit, že také pro podniky a podnikatele plynou výhody z příznivého rozvoje územního celku, například, je-li územní celek lákavý pro občany je k dispozici kvalifikovaná pracovní síla, popřípadě není problémem kvalifikovaného odborníka přilákat. Dále, kde prosperuje podnikání vzniká atmosféra, která láká další podniky a podnikatele, což přináší zakázky či menší náklady v důsledku blízké přítomnosti subdodavatelů atd. V důsledku lze tedy říci, že veřejná správa, přímo či nepřímo pověřena občany ke své činnosti prostřednictvím voleb, splní svou povinnost a podniky a podnikatelé mohou takto přímo ovlivňovat dění v územním celku ku svému prospěchu. Jde tedy o oboustranně výhodný jev.
4. Jak postupovat při navázání spolupráce s veřejnou správou
Realizace vzájemné spolupráce se může odehrát po kontaktu obou stran. Kontakt mohou iniciovat podniky, podnikatelé, veřejná správa, skupina podniků, podnikatelů, sdružení podniků a podnikatelů, hospodářské komory atd.
Kontakt podniků a podnikatelů s veřejnou správou se běžně odehrává ve dvou rovinách:
- povinný
tento kontakt je dán platnou legislativou. Například odvod daní, sociálního pojištění, ale také zdravotního pojištění, vydání stavebního povolení nebo územního rozhodnutí, hodnocení EIA a další.
- spolupracující
kontakt, který není nikde vymezen, a který je založen na vzájemné potřebě spolupráce.
První fáze spolupracujícího kontaktu.
zodpovědět si základní otázky typu:
V čem pro mne bude spolupráce přínosem?
Z toho plyne:
Čeho chci spoluprací dosáhnout?
A dále:
Jakou mám představu o tom, jak by měla tato spolupráce fungovat?
První otázka by mohla sloužit k objasnění užitku cíle, který je stanoven a tento užitek je směrován zejména na spolupracující organizaci. Druhá se ptá právě po cíli, tzn. stanovení konečného bodu spolupráce. Právě cíl je společným bodem spolupráce. Zásadou pro jeho stanovení je oboustranná užitečnost. Přičemž cíl vzniká domlouváním a přizpůsobováním cílů obou stran při dojednávání spolupráce. Domlouvání o fungování spolupráce je jednodušší v případě již stanoveného cíle a ve chvíli, kdy spolupracující strany mají své představy o vzájemných možnostech. Jako podklad je vhodná definovaná představa formy spolupráce. Výsledkem těchto otázek je vytvoření očekávání od spolupráce.
Další fází spolupráce je zmiňovaný kontakt. Pro tyto účely se rozumí kontakt spolupracující. Kontakt s veřejnou správou se může odehrát na dvou úrovních.
- podle územní působnosti
- podle oblasti působení
Ad1) Rozlišením podle územní působností se rozumí např., kontakt s obcí či krajem, tedy kontakt s konkrétním úřadem spravujícím územní celek.
Ad2) Rozlišením podle oblasti působení se rozumí např.:
Doprava (podání informací, účast na výběrových řízeních, hodnocení projektů) – příslušné odbory dopravy obecních či krajských úřadů, Ministerstvo dopravy atd.
Regionální rozvoj, místní rozvoj (podání informací, účast ve vyhlašovaných rozvojových a podpůrných programech, účast na tvorbě a hodnocení rozvojových programů, tvorba místních, regionálních popřípadě národních strategických dokumentů rozvoje, participace na realizaci strategických dokumentů, návrhy na rozvoj oblasti, obsazování průmyslových zón, podpora malého a středního podnikání, rozvoj lidských zdrojů, implementace strukturálních fondů, apod.) – příslušné odbory regionálního či místního rozvoje krajských a obecních úřadů, Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho regionální výkonná jednotka Centrum pro regionální rozvoj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, úřady práce a Národní vzdělávací fond, Ministerstvo průmyslu a obchodu a jeho agentura CzechInvest atd.
Školství, vzdělávání (účast na tvorbě vzdělávacích záměrů v oblasti, účast na tvorbě vzdělávací struktury i oborové struktury odpovídající potřebám pracovního trhu, spolupráce s úřady práce na rekvalifikacích zaměstnanců budoucích i uvolňovaných, spolupráce na vytváření vlastních vzdělávacích programů atd.) – příslušné odbory obecních a krajských úřadů (školství, regionálního rozvoje, místního rozvoje), úřady práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy atd.
A další.
5. Doplňující informace
- zákony jimiž se řídí činnost veřejné správy
- popis principu fungování státní správy a územní samosprávy
- reforma veřejné správy, rozdělení správních činností mezi jednotlivé územní samosprávy a orgány státní správy
- popis struktury a fungování Moravskoslezského kraje Krajského úřadu s rozdělením činností, které vykonávají jednotlivé organizační jednotky úřadu
- územní příslušnost občanů obcí k vybraným správním úřadům
6. Zdroje
Strategie rozvoje lidských zdrojů v ČR
www.nvf.cz/strategie/index.htm
Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje
www.kr-moravskoslezsky.cz/prk100.htm
Sbírka zákonů ČR
Český statistický úřad
Města a obce v ČR
Moravskoslezský kraj
Vláda ČR
www.vláda.cz/vláda/vláda_clenove.htm
Státní správa v ČR
www.centralni-adresa.cz/portal/instituce.htm
Centrum pro regionální rozvoj ČR
Agentura pro rozvoj podnikání
Národní vzdělávací fond
Ministerstvo vnitra ČR
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
URL adresy partnerů projektu:
Agentura pro regionální rozvoj, a.s.
Ashridge management college
AUTOPAL, s.r.o.
HM PARTNERS s.r.o.
SAFT – FERAK a.s.
Rotary klub Ostrava
www.rotary.cz/kluby_frameset.htm
TESLA SEZAM, a.s.
7. Glosář pojmů
Rozvoj lidských zdrojů – moderní termín označující rozvoj cílové skupiny jedinců – obyvatel, včetně vytváření podmínek k naplňování jejich potřeb. Termín se užívá zejména v ekonomickém kontextu, kde lidské zdroje znamenají pracovní sílu a jejich rozvojem se rozumí spojit přirozenou potřebu člověka nalézt uplatnění a úspěch s touhou po poznání s rozvojem a potřebami podniku. Z pohledu regionálního se rozumí rozvojem lidských zdrojů vytváření podmínek k uspokojování potřeb občanů a obyvatel ekonomicky aktivních i neaktivních při procesu rozvoje regionu.
Strategické řízení rozvoje lidských zdrojů – v personalistice jde o nový směr, který nahradil počátkem 80 let 20 století personální řízení. V podnikové sféře jde o rozvoj zaměstnanců v souvislosti s jejich potřebami, dochází k souladu potřeb podniku s potřebami zaměstnanců a to vše je součástí strategického plánu rozvoje podniku. Z pohledu regionálního rozvoje se rozumí zapojit do řízení rozvoje lidských zdrojů jeho aktéry, tj. školy, státní správu, samosprávu, podniky, podnikatelé, společenské instituce a další.
Veřejná správa – instituce, které si vytvořila společnost pro své fungování.
Státní správa – instituce státu, tj. správní orgány, které slouží k uplatňování zákonných a podzákonných norem, a které se na vytváření těchto norem podílí. Je podřízena demokraticky zvoleným orgánům státní moci a nepřímo moci zákonodárné. Je součástí veřejné správy. Příkladem jsou jednotlivá ministerstva či Český statistický úřad.
Územní samospráva – je společenství občanů resp. zastupuje občany. Má statut veřejnoprávní korporace. Její zástupci jsou demokraticky volení občany určitého územního celku. Slouží rovněž k uplatňování zákonných a podzákonných norem a na jejich vytváření se přímo či nepřímo podílí. Slouží však zejména ke správě rozvoje daného územního celku. Je součástí veřejné správy. Příkladem je obec či kraj.
Státní moc – lid je zdrojem státní moci vykonává ji prostřednictvím orgánů moci soudní, zákonodárné a výkonné viz Ústava České republiky zákon č.1/1993 Sb. Společenství občanů na vymezeném území tvoří instituci – stát. Stát prostřednictvím svých orgánů vytváří normy a podmínky soužití občanů na vymezeném území státu.
Moc soudní – dohlíží nad výkonem moci zákonodárné a výkonné, a dohlíží na uplatňování norem a podmínek soužití občanů na vymezeném území státu.1
Moc výkonná – uplatňuje normy a podmínky soužití občanů na vymezeném území státu.1
Moc zákonodárná – vytváří normy a podmínky soužití občanů na vymezeném území státu.1
Kraje – vymezené území v rámci České republiky s vlastní samosprávou se statutem veřejnoprávní korporace jinak také vyšší územně samosprávné celky. V ČR je 14 krajů včetně Hlavního města Prahy.
Obce – vymezené území v rámci České republiky s vlastní samosprávou se statutem veřejnoprávní korporace jinak také základní územně samosprávný celek. V Moravskoslezském kraji je 302 obcí.2
Rada pro rozvoj lidských zdrojů v Moravskoslezském kraji – nástroj strategického managementu rozvoje lidských zdrojů v Moravskoslezském kraji, je složená ze zástupců školských odborů, nestátních neziskových organizací, úřadů práce, škol středních a vysokých, klubu personalistů, zaměstnavatelů, Moravskoslezského kraje a statistického úřadu.
Projekty PHARE – PHARE je program schválený Evropskou unií (dále EU) a řízený Evropskou komisí určený pro země kandidující na vstup do EU. V Moravskoslezském kraji se uplatnilo několik „programů“ vypsaných v rámci PHARE, například: CBC PHARE malé projekty přeshraniční spolupráce – program zaměřen na spolupráci obcí a svazků obcí či jiné subjekty na obou stranách státních hranic v případě Moravskoslezského kraje jde o spolupráci česko – polskou, dále PHARE 2000 Fond rozvoje lidských zdrojů – zaměřen pouze na dva regiony (regiony se rozumí NUTS II) v ČR Severozápad a Moravskoslezsko, program je směrován na rozvoj lidských zdrojů, dalším je například PHARE Infrastruktura – program na podporu podnikání opět v NUTS II Moravskoslezsko a Severozápad, a další. Vesměs jsou programy v rámci PHARE financovány z Evropského sociálního fondu a také ze státního rozpočtu dané kandidátské země.
Projekty EQUAL – Evropská iniciativa EQUAL je program zaměřený na naplňování priorit EU ke snížení resp. odstranění diskriminací pohlaví na pracovním trhu a také určitých rizikových skupin obyvatel ohrožených nezaměstnaností. Program Evropská iniciativy je uplatňován ve všech zemích EU, které se k jeho myšlence přihlásily a v roce 2000 rovněž v ČR a dalších dvou zemích, které kandidují do EU. Program je rovněž financován z prostředků Evropského sociálního fondu a státních rozpočtů zúčastněných zemí. Program je založen na mezinárodní vzájemné spolupráci.
NUTS – nomenklatura územních statistických jednotek, sestavena Evropskou unií pro potřeby statistické. NUTS jsou stanoveny, aby jednotlivé regiony / úrovně byly vzájemně porovnatelné. Je definováno:
NUTS 0 – daná země
NUTS 1 – státy dané země
NUTS 2 – větší regiony, tzv. regiony soudržnosti
NUTS 3 – menší regiony, cca. kraje
NUTS 4 – malé regiony, cca. okresy
NUTS 5 – obce
Region soudržnosti = NUTS 2 – hlavní územní statistické jednotky, které využívají strukturální fondy. V ČR jim odpovídají zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, stanovené regiony. Zpravidla jsou tvořeny 1 – 3 kraji.
V ČR je definováno 8 regionů soudržnosti:
Severozápad – kraj Ústecký a Karlovarský
Jihozápad – kraj Plzeňský a Jihočeský
Praha – kraj Praha
Střední Čechy – kraj Středočeský
Severovýchod – kraj Liberecký, Královehradecký a Pardubický
Jihovýchod – kraj Vysočina a Jihomoravský
Střední Morava – kraj Olomoucký a Zlínský
Moravskoslezsko – kraj Moravskoslezský
Strukturální fondy
Do strukturálních fondů proudí každoročně přibližně 30 % celkového rozpočtu EU, přičemž do Fondu soudržnosti další přibližně 3 % tohoto rozpočtu. Rozpočet EU je tvořen příspěvky členských států, a proto je třeba upozornit na to, že i Česká republika do něho bude po svém vstupu do Unie muset přispívat částí svých daňových odvodů.
Strukturální fondy zahrnují čtyři samostatné finanční nástroje:
Evropský regionální rozvojový fond (ERDF – European Regional Development Fund)
Vznikl v roce 1975 a prošel několika reformami. Jeho hlavními cíly jsou podpora infrastruktury a výroby v zaostávajících regionech, podpora přizpůsobování průmyslovým změnám, boj s dlouhodobou nezaměstnaností mladých lidí, opětovné začleňování osob vyřazených z trhu práce do pracovního procesu. Slouží také k financování doprovodných projektů zaměřených na certifikační školení, technickou pomoc a inovační akce.
Zaostávající regiony mohou čerpat podporu například:
Pro investice do infrastruktury jako jsou doprava, telekomunikace, energie, a voda.
Pro malé a střední podniky prostřednictvím přímých investic nebo poradenských služeb.
Na obnovu budov nebo stávající infrastruktury.
A pro další iniciativy, jejichž realizací vznikají nová pracovní místa.
Evropský sociální fond (ESF – European Social Fund)
Byl zřízen v roce 1957 a měl za úkol zvýšit mobilitu zemědělských pracovníků z jihu Itálie do průmyslových oblastí Německa. Dnes je to hlavní nástroj pro boj s nezaměstnaností, a to zejména v oblasti nezaměstnanosti mladých lidí, osob vyloučených z trhu práce, adptaci pracovníků na průmyslové změny. Lze z něho čerpat podporu na rozvoj lidských zdrojů, především na iniciativy související s výchovou a vzděláním, např.:
vytváření pracovních příležitosti pro mladé lidi,
rekvalifikace pracovníků.
Evropský zemědělský podpůrný a garanční fond ( EAGGF – European Agricultural Guidance and Guarantee Fund)
Byl vytvořen k podpoře strukturálních změn v zemědělství ve spojení s reformou Společné zemědělské politiky, a to s rozvojem zemědělské infrastruktury, podporou turistického ruchu, obnovou venkova, lesů a vesnického kulturního dědictví nebo prevence přírodních pohrom.
Přímo i nepřímo podporuje programy rozvoje venkova, včetně podpory zemědělství a alternativních příjmových zdrojů (agroturistika).
Finanční nástroj pro řízení rybolovu (FIFG – Financial Instrument for Fisheries Guidance)
Má napomáhat restrukturalizaci evropského rybolovného sektoru. Je zaměřen na podporu modernizace loďařství, rozvoj chovu ryb a podporu výroby a obchodu s rybími výrobky.
Fond soudržnosti (Cohesion Fund)
je sice samostatným finančním nástrojem, nicméně využívaným většinou ve spojitosti se strukturálními fondy v Irsku, ve Španělsku, Portugalsku a v Řecku, tedy tzv. „zaostávajících“ zemích. Z tohoto fondu lze čerpat podporu především na velké projekty pro vybudování dopravní infrastruktury a infrastruktury podporující ochranu či zlepšení kvality životního prostředí obyvatel.
K distribuci prostředků ze strukturálních fondů slouží dva hlavní kanály a dále vedlejší třetí kanál:
„Národní iniciativy“, které se týkají cílů definovaných členským státem v rámci Regionálního (Národního) rozvojového plánu a s ním souvisejících operačních programů. Tyto finanční prostředky jsou ponejvíce spravovány přímo na úrovni členských států, zpravidla prostřednictvím ministerstev nebo vládních agentur. Prostředky z „Národní iniciativy“ představují největší část pomoci poskytované státu ze strukturálních fondů. Více než 90% jejich rozpočtu je rozdělováno tímto způsobem.
„Iniciativy Společenství“ jsou zvláštní programy řízené Evropskou komisí v Bruselu a jsou určené k podpoře projektů pilotního či inovačního charakteru, které mohou být realizovány kdekoliv v Evropském společenství. Prostředky na tyto projekty jsou však mnohem menší než prostředky „hlavního proudu“ a směřují vždy do určitého sektoru či do určité cílové skupiny obyvatel. Pro období strukturálních fondů 2000 – 2006 byly navrženy čtyři Iniciativy Společenství.
„Inovační akce“ tvoří jen malou část ročního rozpočtu strukturálních fondů, přibližně 0,40 %. Tyto akce zahrnují pilotní projekty, nové výzkumy či testování nových metod zavádění strukturální politiky EU. Například proces vytváření nových pracovních příležitostí v rámci tzv. teritoriálních úmluv o zaměstnanosti, popisovaných dále v textu, byl financován jako inovační akce.
Předpokládá se, že až se stanou kandidátské země střední Evropy řádnými členy Unie, stanou se tím i příjemci významného objemu rozvojové pomoci. Toto téma je však velice citlivé. Vlády současných členských států očekávají, že potřeby kandidátských zemí ze střední a východní Evropy budou vysoké. Dosavadní příjemci vysokých částek ze strukturálních fondů, např. Portugalsko, Řecko či Irsko se obávají, že rozšíření Unie může jejich podíl na čerpání těchto zdrojů citelně snížit.
Pravidla, kterými se mají v letech 2000-2006 čerpat prostředky ze strukturálních fondů jsou stanoveny směrnicemi, které vydala Evropská unie. O tom, jak bude příspěvek ze strukturálních fondů využit, rozhoduje společně Evropská komise a zúčastněné strany země, která pomoc přijímá.